Folát je obecný termín používaný pro skupinu cca 100 sloučenin (derivátů kyseliny pteroylmonoglutámové), které patří do skupiny vitamínů B, známých pod označením vitamín B9. Název folát pochází z latinského slova folium = list. Z téhož slova pochází i český název pro jeden z folátů – kyselinu listovou. Tato byla poprvé izolována z listu špenátu v roce 1940.

Přirozeně se vyskytující foláty v potravě (např. listová zelenina, kvasnice, játra) jsou směsi redukovaných mono- a polyglutamanů, ale jejich chemická struktura je nestabilní a jejich množství v potravinách rychle klesá vlivem světla, kyslíku a vyšších teplot.

Nejznámější folát je kyselina listová. Při užívání kyseliny listové v doplňcích stravy, v lécích, nebo v potravinách obohacených o kyselinu listovou se však jedná o syntetickou kyselinu listovou, která se v přirozeně v přírodě nevyskytuje. Jde o plně oxidovaný monoglutaman v chemicky stabilní formě (kyselina pteroylmonoglutámová – PGA). Aby v organizmu mohla tato syntetická kyselina listová vykonávat své biologické funkce, musí se nejdříve metabolizovat na plně redukovanou aktivní formu – tetrahydrofolát (THF).

Foláty fungují jako kofaktory enzymů zapojených do metabolických procesů s předáváním jednotek s jedním atomem uhlíku (one-carbon metabolism), který je nezbytný pro syntézu RNA a DNA a pro metabolizmus aminokyselin. Zároveň foláty umožňují správné fungování metioninového cyklu, který v těle odbourává homocystein.

Nedostatek folátu poškozuje replikaci DNA a tím buněčné dělení. Nejhorší důsledky se proto objevují v rychle se množících buňkách jako jsou buňky kostní dřeně. Toto pak může vést k poruše krvetvorby. Častým projevem nedostatku folátu je proto tzv. megaloblastická anémie.

V těhotenství jsou foláty důležité pro růst plodu, kde se nachází obrovské množství dělících se buněk. Foláty ovlivňují zvláště vývoj nervové soustavy, ale také srdce a všech ostatních orgánů.

I dlouhodobé užívání 4 mg kyseliny listové denně se ukázalo prosto nežádoucích účinků. První nežádoucí účinky se objevují až při denním příjmu kyseliny listové převyšujícím 5 mg (Lowest Observed Adverse Effect Level – LOAEL). Zcela bezpečná denní dávka pro dospělé osoby, včetně těhotných a kojících žen (Tolerable Upper Intake Level – UL) byla proto stanovena na 1 mg (1000 µg).